Ahoj, dlouho jsem nepsala. Ani vlastně nevím proč. Asi proto, že se z mého života stal jakýsi divný zmatek všeho - vysoká škola, nejasné vztahy, problémy a pořád dokola. Ale hlavně asi proto, že jsem absolutně nemohla najít sama sebe abych k vám i sama sobě byla upřímná.
Vlastně jsem dlouho přemýšlela, jestli tenhle článek, který jsem napsala v před rokem zopakovat, ale pak mi došlo, že je fajn uchovat vzpomínky i přes to, že s klidným svědomím můžu říct, že rok 2019 byl tím nejhorším rokem v mém životě.
Po delší době vás všechny zdravím. Je to už nějaká doba, co jsem se rozhodla, že bych chtěla celokovové zlaté hodinky. Jelikož moje oblíbená značka Daniel Wellington nemá zlatou, ale pouze zlatorůžovou, začala jsem hledat jinde. Samozřejmě jedny z prvních značek, co jsem takové hodinky našla byly Cluse a Paul Valentine, kde se cena pohybovala okolo...
Ahoj, nedávno jsem si uklízela v počítači a narazila jsem na svůj denník, který jsem si tehdy na základce a v prváku na střední vedla a rozhodla se, že se o to podělím s ostatními. Připravte se, že pokud to budete číst, je to taková trochu "try not cringe" challenge, ale zároveň je to úpřímný příběh dětské lásky.
Přemýšlela jsem, jestli tento článek vůbec psát. Ale vlastně proč ne, třeba to někomu něco předá a třeba se prostě jen pobavíte nad mojí zkušeností.
Dneska jsem nějaká nostalgická, nevím ani jak, ale začínala jsem vzpomínat na sebe na základce, na své zážitky, na to, co který učitel pro mě vlastně udělal do budoucna, aniž bych si to tehdy uvědomovala.
Můj rok 2018 byl opět zatím tím nejpřelomovějším rokem v mém životě. Když jsem si procházela, co se stalo, tak se toho stalo opravdu hrozně moc, ani vlastně si to člověk neuvědomuje, dokud si to neprojde.
Je něco málo po půl druhé ráno a já nespím, ne že bych předtím neměla v plánu spát, ale nejdřív stále kapala voda v koupelně a když už konečně to přestalo, tak moje příšera chlupatá byla zvraceč. Teď když konečně mám možnost usnout, tak vlastně nespím, hlavou se mi honí spousty myšlenek a nedalo mi to je nesepsat. Takové věci...
Ano je to tu! Finální článek po tom, co jsem 3 měsíce dřela 6 dní v týdnu a místy jsem myslela, že umřu.A vlastně, mám říct tu ideální verzi, nebo raději tu pravdivou?
Po pravdě tenhle článek je hodně takový výstřel, neměla jsem v plánu ho psát, místo toho stále oddaluji napsání shrnutí těch mých 3 měsíců a také článek o mých top kosmetických produktech. Ale nějak jsem si nemohla pomoct ho nenepsat.
Ale o čem vlastně tenhle článek je? Já ani nevím, nejspíš je to vylití mých pocitů do klávesnice. Jsem...