Můj rok 2019

Vlastně jsem dlouho přemýšlela, jestli tenhle článek, který jsem napsala v před rokem zopakovat, ale pak mi došlo, že je fajn uchovat vzpomínky i přes to, že s klidným svědomím můžu říct, že rok 2019 byl tím nejhorším rokem v mém životě.

V lednu Přišlo moje první zkouškové na vysoké škole, byl to boj, hlavně když mě 2x vyhodila od psychologie. Do toho byl Kikča hodně nemocný, musel se krmit a byl to celkově strašně těžký měsíc.

Únor začal tím nejhorším - 2.2. umřel Kikča a mě se doslova zhroutil svět. Hned na to 4.2. jsem byla objednaná na tetování, které jsem i přes strach zvládla. Byl to i měsíc mé kofeinové diety. Hodně jsem také hledala a obvolávala chovatelské stanice.

Březen odstartoval 10 tisíci fanoušky na Tik Toku, šílený. Byl to také měsíc, kdy jsem asi 100x odpověděla, že je něco v pohodě, i přes to, že nebylo. A zamilovala jsem se do Dexe a bojovala o to, aby si Katka vybrala právě nás.

Duben se nesl již v trochu lepším duchu, začal Tomášovým přiznáním jak to celý podělal a jak se mu za to vesmír bude mstít - no nebudeme si nic nalhávat, prostě to potěší. Objevila jsem televizní show "101 way to ledva a gameshow" a strávila u ní několik fajn večerů. A nakonec 21. dubna 2019 - přijela Katka s Dexem!! Nikdy nezapomenu na to malé klubíčko v přepravce. Tímto měsícem jsem si do života nevzala jen Dexe, ale také dobrou kamarádku.

Květen mi zase přišel ukázat, že by toho štěstí na můj život bylo moc. Začalo mi zkouškové a hned v prvním týdnu jsem musela řešit vážnou nemoc, chodit na testy a čekat. Bylo to opravdu těžké období, když se do toho má člověk učit. Nakonec 13.5. mi všechny testy vyšly dobře a byl to pocit, jako bych se podruhé narodila. Dodělala úspěšně prvák a začala chodit do fotka. Jakože opravdu.

V červnu jsem se naposledy viděla s Tondou, na obědě na Žižkovské věži a potvrdilo se mi, že my dva si už opravdu nemáme co říct. Přišel mi také můj Diamond painting, takže to mi také pár hodin mého života zabralo. Ha, kdyby jen pár.

Červenec byl další z těch strašných měsíců - umřel mi děda. Takže celý tento měsíc probíhal ve velmi smutné náladě a pak i pohřeb.

Srpen se nesl ve znamení online nákupů. Nějak jsem si chtěla vystřídat ten strašný pocit z minulého měsíce. Vyrazily jsme s mamkou do Londýna, poprvé jsem byla na London eye a byla v dokonalé ElÁn kavárně. Pak jsem se vydala do Berlína do 36 na bruslení - byl to můj první Berlín za hezkého počasí, bohužel to mělo i svou stanou stránku a to zklamání z Tomáše. V srpnu jsem také strávila hodně večerů povídání si s Pavlem se zmrzlinou pod Petřínem a nakonec měsíc dovršila koupením vstupenek na NF!

Září byl stále teplý měsíc, vyrazily jsme s rodiči na jeden den do Vídně. 15.9. jsem se poprvé viděla se svým online kamarádem - Martinem, bylo to sice takové divné, ale věřila jsem, že byste si mohli do života vnést něco dobrého. Podpořila jsem také projekt knihy Netetuj se blbě. Začala jsem koukat na sérii Upířích deníků. 3 patro, pokoj 32...

V Října jsem se s Pavlem naučila chodit do Wokinu. Taky jsem hodně nakupovala kosmetiku. Šla s Martinem do kina na Jokera a uvědomila jsem si, že k němu možná cítím trošku víc než jen přátelství. Konečně jsem se opravdu dostala citově přes Tomáše a uvědomila si, že mám na víc. Se školou jsme byli v Czech Aviation Centre,což byla velmi zajímavá zkušenost, včetně evakuace letadla. Ke konci jsme s Martinem byli na motokárách a vypěstovala jsem si kukuřici na popcorn. Nakonec jsem vystavovala kluku z busu - Filipa a jednu cestu ho dokonce oslovila a celou dlouze jsme si povídali. Jakoby je fakt hot.

Listopad začal na Žižkovské věži s Martinem, kde jsem čekala něco víc co se citů týče, bohužel se nestalo, ale i tak to byl moc hezký večer. Pak jsme s Martinem vyrazili do Vídně, která měla být naše první rande, ale došlo mi, že to není to co chci a že nejsem připravená jít na to takhle. Řekla jsem některé věci, co jsem neměla říct, ale i tak - bylo to hezké odpočinutí ze všedního života - navštívili jsme Rollercoaster restaurant, viděli krásný západ slunce a navštívili Amalien Bad. Začala jsem chodit na lekce v BiFitu. Založila si účet na Netflixu a ke konci měsíce se vážně zklamala v Martinovi.

Jestliže jsem se v listopadu spálila v Martinovi, prosinec byl v tomhle ohledu jako meteor. Najednou jako by byl jiný člověk. Nerespektující a vnucující názory, hodně jsem toho tenhle měsíc probrečela. Vážně jsem veřila, že by to mohlo dopadnout, ale tohle prostě nepůjde. Prosinec měl ale i svou pozitivní stránku jely jsme s mamkou do předvánočního Berlína. Dostala jsem od Dana hrnek z Bruselu, vlastně když se nad tím zamyslím, tenhle rok byl Dan opravdu tím nejlepším kamarádem, kterého po svém boku mohu mít a za to jsem mu opravdu vděčná. Pořídila jsem si zimní brusle a poprvé se na nich naučila stát a pak i jezdit. Tento měsíc se také nesl v duchu seriálů - viděla jsem "Nenasytná" a "Sex education", což je na mě co v živote viděla asi tak 3 seriály vážně hodně. Prosinec se ovšem zakončil smutně a to definitivním zklamání z Martina.

Teď je 1.1.2020, upřímně doufám, že rok 2020 bude dobrým začátkem nové dekády a že jsem si to všechno špatné vybrala a začnu líp.