Pocity...

Po pravdě tenhle článek je hodně takový výstřel, neměla jsem v plánu ho psát, místo toho stále oddaluji napsání shrnutí těch mých 3 měsíců a také článek o mých top kosmetických produktech. Ale nějak jsem si nemohla pomoct ho nenepsat.
Ale o čem vlastně tenhle článek je? Já ani nevím, nejspíš je to vylití mých pocitů do klávesnice. Jsem zklamaná z dnešních lidí a z dnešního světa, ve kterém najednou slovo, přátelství, láska, důvěra, věrnost, slib nedávají žádný smysl ani nemají cenu.
Občas si kvůli tomu připadám jako z jiného světa. Mám vlastně chuť si stoupnout doprostřed ničeho a začít křičet. Kéž by to bylo tak snadné...
Začínám si říkat "to lidem nechybí ta upřímnost?" Vědět, že se na někoho opravdu mohou 100% spolehnout, že jim nelže, nebo není jen tak ze srandy nebo z nudy?
Asi jsem staromódní, ale mě to chybí. A to hodně.
Nechci říct, že takový člověk, ano opravdu si to neodvažuji napsat v množném čísle, neexistuje, ale já nikoho takového asi nepotkala. Je to smutné.
Přijde mi, že je to také částečně vinou sociálních sítích. Najednou je snažší podvést, najít si někoho lepšího a vlastně je to již zvykem - šplhat za lepším.
Na jednu stranu to chápu, člověk chce lepší, ale opravdu je vždy lepší tím lepším? Proč prostě nejde budovat si to nejlepší a ne za tím horlivě šplhat?
Mám již strach někomu věřit, protože vím, že budu šťastná a pak se to štěstí vyrve a bude to vlastně bolet ještě víc než předtím. Mám strach, aby mi na někom skutečně záleželo, protože nikde není jistota, že tomu druhému záleží na mě, spíše naopak. Prostě mám něco, co tomu člověku mohu dát. Proč se něco špatného stalo zcela běžným? Proč to lidem nevadí? Existují opravdoví lidé? S reálnými hodnotami. Mám v hlavě spousty takových otázek. A vlastně jedinou odpovědí jsou pro mě slzy. 

Vím, že tenhle článek nemá moc hlavu ani patu, ale asi jsem to prostě chtěla takhle napsat. Svůj příběh jsem jednou zakončila větou a myslím, že s ní zakončím i tento článek. "Je to beznadějný, takhle to dopadá, když chce člověk něco víc, měla bych se spokojit s tím co mám. Věci ani lidé se nemění, je snažší nic necítit, pak bych se nemusela cítit hůř."